O balkánských akvizicích ČEZ, ztrátách a problémech z nich plynoucích toho bylo napsáno mnoho. Jsou to Romanovy dcery, které generovaly zisky jen spřízněným poradenským firmám a ČEZ na nich prodělal kalhoty. Psal jsem o tom před pěti lety, dnes mohu jen smutně dodat, že se mé odhady naplnily. Ovšem komu čest, tomu čest - jsou to též dcery současného vedení, nynější generální ředitel byl u všech těchto "balkánských tutovek".
Jediná akvizice, která opravdu pro ČEZ vždy dávala smysl, byl nákup Slovenských elektráren (SE). V roce 2006 (tedy za Romana i Beneše) ale 2/3 majetkového podílu SE od Slovenska koupil italský ENEL za směšných 850 mil. eur (jen vloni SE vykázaly čistý zisk 365 mil. eur). Proč ČEZ neinvestoval tehdy na Slovensku? Protože tehdejší vedení ČEZ "umělo" jen české politiky, slovenskou politickou scénu ČEZ přesvědčit v roce 2006 nedokázal. Synergie sloučení SE a ČEZ byly tehdy jasné, z dob Československa byla (a stále je) energetika obou států velmi dobře propojena.
Déjà vu - letos je šance na reparát. Italové sice na SE vydělali, ale jejich manažerské schopnosti, zejména pokud jde o jaderné elektrárny, slovenskou odbornou komunitu vyděsily. Proto nikdo na Slovensku ani moc neprotestuje, když se zadlužený ENEL chce svého podílu v SE zbavit.
A teď KONEČNĚ přicházejí vrcholoví manažeři ČEZ s nápadem SE koupit. V době, kdy se snaží zdůvodnit loňské propady zisku společnosti vším možným, jen ne svými zásluhami. V době, kdy ČEZ šetří, kde může. Dokážou to napodruhé? Posledních osm let investic ČEZ mi napovídá, jak to dopadne. Chci se mýlit.
