Tak za prvé, existují pořád země, kde spokojený konzument dneška nemyslí na zítřek. Tyto země jsou dnes ve výrazné menšině; při pohledu na naše sousedy, kteří raději kupují elektřinu od nás, než by si ji sami vyráběli, nás to trápit nemusí. Jeden by skoro řekl, oni přeci za svoji neprozíravost platí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za druhé, schvalovací proces výstavby jaderné elektrárny je daleko přísnější než proces schvalování pohození solárních panelů na pole s ornicí. Tedy trvá déle, několik let. Takže rozestavěných bloků bude přibývat takovým tempem, jak budou jednotlivé projekty regulátory schvalovány.

Za třetí, menším zemím, jako je třeba Finsko, nebo Tchajvan, stačí postavit jeden nebo dva velké bloky, aby zvýšily podíl jaderné elektřiny na plné pokrytí základního zatížení. Jaderné elektrárny se nehodí pro provoz do špiček. A tedy jsou i „jaderně nasycené“ země, které mnoho nových jaderných zdrojů prostě nepotřebují, jako Francie.

Ale proč se nestavějí desítky reaktorů v Británii či USA?

Za vším ostatním je tedy něco jiného. Klasik hledá A/ ženu nebo B/peníze. B je zde správně. Palivo a provoz jaderné elektrárny jsou sice levné, prvotní investice nikoliv. Modelově uvažujme cenu výstavby nového 1000 MWe bloku 5 miliard amerických dolarů. Slovy jiného klasika se ptám: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?”. Za klasika i odpovím: ”Jen státní energetické monopoly, a to ještě jen ty největší.” Ani velké energetické společnosti snadno nepřesvědčí své akcionáře k takové jednorázové investici. Podobně jako někteří naši sousedé, akcionář vidí raději dividendu dnes, než zisk za deset let. Státně řízená energetika Ruska a Číny dohlédne za horizont dividend, centrální plán Indie a Korey také. Francouzi tam dohlédli už před mnoha lety. Na burze kótované firmy ale žádají o státní garance na takové sumy. USA je dobrý příklad, rozpracovaných projektů mnoho, státních garancí málo. Vloni touto dobou americké Ministerstvo energetiky schválilo garanci na 8,3 miliard dolarů pro dva reaktory Vogtle. Letos by mohla dopadnout garance na dva reaktory South Texas Project. Při dnešních nízkých cenách zemního plynu se totiž akcionáři ptají: “Jste si jisti, že plyn nebude i za deset, dvacet, padesát let stále takto levný? Proč nestavíte plynové elektrárny?” Při analýze cen zemního plynu je jasné, že dnešní ceny nemůže nikdo garantovat po celých 70 let, což je doba životnosti a výstavby jaderné elektrárny. Ale americký akcionář takhle nepřemýšlí, chce kupovat dárky na Vánoce letos, ne za 70 let. To znamená další zpoždění výstavby, zapříčiněné hledáním garancí.

U nás je to v bleděmodrém: vláda potřebuje dividendy letos pro sebe, ne za deset let pro přespříští vládu. Manažeři ČEZu mají své bonusy navázany na roční výsledky a cenu akcií (a to ještě na ceny absolutní a ne relativní vůči sektoru; geniální...). Vedení je pak také šumafuk, co se bude dít za deset let, vedení teď zajímá účetní závěrka a výsledky 2011, před pár měsíci to byly jen a pouze výsledky 2010. Není to jejich vina, oni logicky plní zadání, které mají v kontraktu, vydělat si co nejrychleji. Ti, co jejich kontrakty podepisovali za stát, na svých místech už také nejsou, takže odpovědnost žádná. Za deset let, kdy se měly původně nové jaderné bloky spouštět, nebude ani jeden ze členů současné dozorčí rady ani současného představentsva sedět na své židli. Po současné vládě přijdou minimálně dvě další. A co všichni tito lidé budou dělat za 70 let, to uhádne každý. To je realita.

Tendr byl vyhlášen v roce 2009. Pak přišly investiční kiksy a rok 2010. V podnikání ne vždy vše vyjde dle plánu. Zahraniční investice pokulhávají za českými. Klesá zisk. Bonusy v ohrožení. Panika. Takže s bláboly o snížené spotřebě elektřiny [při vyhlášení tendru na reaktory v roce 2009 byla spotřeba nižší, než je dnes (např. září 2010 nebylo horší než září 2009), data jsou k dispozici online] se posouvá tendr až o pět let (čti: až tu nebudeme). A hlavně se bude šetřit - omezí se investice o 100 miliard korun. Bonus na 2011 by měl být v suchu. Uff! Ještě se té změně kurzu musí dát nějaký chytlavý název za pár miliónů, co třeba NOVÁ VIZE?